Oxid dusnatý
"Molekula roku" 1992 prestižního vědeckého časopisu Science
Oxid dusnatý (NO) působí jako mediátor v imunitním systému, vasomotorice i neurotransmisi. Jako přenašeč v CNS byl poprvé rozpoznán teprve v roce 1988.
HISTORIE:
1620 NO prvně připraven belgičanem Janem Baptistou van Helmontem (t.j. dříve než třeba kyslík - 1774)
1772 chemicky charakterizován Josephem Priestleyem (objevitel kyslíku)
1800 toxicita (Sir Humphry Davy se málem zahubil, když to zkoušel dýchat)
1867 amylnitrit snižuje krevní tlak při hypertenzi (dnes víme, že to dělá tím, že uvolňuje NO)
1914-8 dělníci plnící za první světové války nitroglycerin do dělostřeleckých granátů měli velmi nízký krevní tlak, což vedlo k zavedení nitroglycerinových tablet pro úlevu při angině pectoris; dnes víme, že účinek amylnitritu i nitroglycerinu je zprostředkován oxidem dusnatým uvolňovaným z těchto látek
1977 NO aktivuje guanylát cyklázu a tak zvyšuje intracelulární koncentraci cGMP (Ferid Murad)
1980 objev endoteliálního relaxačního faktoru (EDRF, Robert Furchgott). Snaha identifikovat EDRF vedla bezprostředně k následujícímu objevu:
1987 schopnost eukaryotických buněk tvořit NO: Louis Ignarro, Salvador Moncada
1998 Nobelova cena za fysiologii a lékařství: Ferid Murad, Robert F. Furchgott, Louis J. Ignarro
Zdroj: https://physiology.lf2.cuni.cz/teaching/nitricox/index.htm